Takhle jsem to zažila i já.

První úskalí nastalo, když se mne "profil" (ano, zradil mne můj vlastní) poťouchle zeptal, jakýže to hledám vztah. Vážný? Flirt? Sex? Přátelský? Hlavou se mi vinula složitá úvaha, že vážný je moc zavazující a taky bych chtěla vztah spíše veselý. A že vážný vztah musí nějak začít. Přátelstvím? Flirtem? A co je to vlastně flirt? Je to hra očí a náznaků, nebo se tak říká rádobynezávaznému sexu? No, už dávno nevím, co jsem tenkrát zaškrtala. Ale zas jsem tenkrát rychle pochopila, že zaškrtnutý flirt je vnímaný jako normální nabídka k rychlému, skoro anonymnímu sexu. Ach jo. Internet holt není romantické médium.

Zbytek už byl jednoduchý, prolítla jsem kolonkou záliby, vzdělání a něco tam vyplnila. Zamyslela se, jestli jsem tlustá nebo štíhlá, jakouže to mám povahu a co si o mně myslí přátelé. Napsala, že auto nemám a mobil jo, s údivem si pročetla sekci věnovanou "intimnostem" a fakt nepochopila, proč bych měla definovat své erotogenní zóny. A bylo to. Profil byl hotov. Já k seznamování připravena. Málem že jsem si tenkrát nedošla rovnou koupit rtěnku a něco na sebe. Bylo mi totiž (bláhové) jasné, že první bezva chlap brnkne svým profilem o ten můj nezpozději za pět minut.

Brala jsem to v té době tak trochu studijně. Studovala jsem totiž a chování uživatelů internetu bylo mé oblíbené téma. Seznamka pro mne byla trochu seznamka. A trochu "testovací prostor". Nějak to v životě ráda kombinuju.

První vzkazy přišly fakt brzy. Dřív, než jsem stihla zjistit, jak si prohlížet profily mužů v přiměřeném věku a z přiměřeného okolí. Nejvíc se mi líbily ty stručné. Je třeba neztráceti čas, synonymem doby je "rychlost". Hned v prvním vzkazu se tedy skvělo strohé a výstižné "Sexík?" Nechápavě jsem odpověděla, že nerozumím a dozvěděla se, že jsem kráva. Inu, ani takto povzbudivý vstup do profilového světa přece nemohl světačku, k nímž jsem se počítala (jako hrdá majitelka internetového připojení modemem), rozhodit. Další muž se ptal, jestli mám fotku. No, neměla jsem tehdy (to ještě nebyl digitální foťák v každém telefonu a pomalu i v klíčenkách) a slíbila, že zařídím. Profil byl zklamaný. Prý se mnou nebude ztrácet čas, když beztak vypadám příšerně jako každá druhá taky. To už mne nahlodalo a zkoumavě jsem si sebe samu prohlížela v zrcadle. No, žádnej zázrak to ani tehdy nebyl, ale příšera?? Dva další vzkazy byly od mužů ženatých hledajících milenky. Jeden aspoň nabízel finanční podporu (ta by se tenkrát fakt hodila), druhý naopak vítal, že mám vlastní byt. Asi plánoval milostné využití poledních pauz v práci.

Dočetla jsem, kápla do horkého čaje rum, protože jsem dospěla k názoru, že jsem na špatné seznamce a tahle je fakt síla, odpojila modem (jak to tenkrát bylo - hodina asi tak za patnáct korun?) a šla si číst.

Druhý den mi zkušenější kamarádky vyjasnily, že tohle je normální a přejde to. Dřív nebo později napíšou i muži s nimiž si prohodím pár vzkazů a bude mne to bavit. Jen se neshodly v tom, jestli je potřeba rychle zajít na kafe a dotyčného "profila" si prohlédnout naživo, nebo si nejdřív chvilku psát v rámci ochrany organismu před otravou kofeinem. Nevěděla jsem. A pár dní seznamku neotevřela. Trochu z obavy z nových vzkazů a taky...těch patnáct kaček za hodinu se dalo využít lépe.

Říkala jsem si vlastně, že na seznamku už "nikdy nevlezu". Jen jsem netušila, že to nikdy bude v tomto případě poměrně krátký interval.

Ale o tom zase příště. Na seznamce se totiž dá potkat spousta fajn lidí. Já tam našla pečovatele o své auto, moc fajn kámoše na pokec v čajovně, ženskou se kterou jsme si "měnily" oblečení na děti. Seznamky totiž mají skrytý svět "pod povrchem" viditelných profilů.