Všechny novinky »

Noci plné vášně... s workoholičkou

dne: 25.01.2010

Noci plné vášně... s workoholičkou

Byla, řekněme, novinářka. Změna je vždy atraktivní. Její předchůdkyně si k snídani četla Blesk. A jednou málem volila Paroubka. Naštěstí zapomněla jít k volbám. Tetelil jsem se blahem, že budu chodit se vzdělanou ženou. S přiměřeně pravicovými názory.

Vlastně jsem si jí původně všimnul nejdříve jen pro její dlouhé blonďaté vlasy. A hezkou postavu. První pohled je první pohled. Povrchní chlap je povrchní chlap. Tautologie je tautologie. Ehm. No, nejsem nijak speciálně na hezké blondýny, ale když byla teda ještě vzdělaná a měla zajímavý profil, proč to nezkusit?

Psala hezky. Byla vystrašená, protože měla francouzské hole. Prej to chlapům vadí. Mě je to teda šumafuk, motal jsem se okolo postižených léta, ve srovnání s nima jsou francouzské hole prkotina. Aspoň se můžu ulejt ze všech těch obvykle povinných společných inline-kolo-lyžování. Budeme se courat po kinách, divadlech a jazzklubech. Jaj!

Sice jsme trochu řešili, jak bude v noci pochodovat s miminem na rameni a čekat až si mimčo odkrkne, ale to prej chvíli není problém. A podobně. Já tyhle věci vždycky řeším malinko napřed, víte? Raději všechno domluvím ještě před první schůzkou, od dělení majetku při rozvodu až po společné důchodové připojištění. Pak už na mě nečekají nepříjemný překvapení.

Teoreticky. V praxi se vždy najde nějaká maličkost, co mě nenapadne. Samozřejmě. A ta se zákeřně připlíží, aby mě kousla do zadku, zrovna když už to fakt nečekám. Jako tenkrát.

Už jsme po pár týdnech domluvili konečně rande, měla předtím hodně práce. Naše komunikace sice nebyla intimní, ale hodně jsme se na sebe těšili. Měla za sebou dlouhý vztah a zlý rozchod a dlouho se na chlapa ani nekoukla. Mě už to seznamování taky lezlo krkem. Jak říkám, hodně jsme se na sebe těšili. Ve středu jí nakonec do toho něco vlezlo, přehodili jsme to na příští týden.

Příští týden jí do toho taky něco vlezlo.

Ten další taky.

A ten další taky.

Teď už tušíte pointu, drahé čtenářky. Nebudu vás nudit nekonečným překládáním schůzek. Trvalo to dva měsíce. Pořád měla hrozně moc práce. Posílala mejly ve dvě v noci a občas o půl páté ráno. Nakonec se zhroutila vyčerpáním a skončila v nemocnici. Na druhý den si nechala přinést notebook, aby udělala aspoň něco, když už je teda celý den v posteli. Měla toho tolik. Psala v mejlu, že se bojí, že ji šéf vyrazí, že nestíhá.

Ale aby to nebylo jen na ní. Jednou jsem přesunul rande i já. Byť jednou jedinkrát. Hrál jsem celý den golf a nevzal jsem si čepici. Já se spálím i o půlnoci za úplňku, co teprve záříové slunce? Navíc se moje do ruda spálená pleš začala na třetí den loupat. Umíte si představit, jakej jsem byl fešák? Cáry bílé uschlé kůže slezající z lebky. Něco jako línající nosorožec. Nebo reklama na lepru. Takto na rande, to opravdu nejde. Uznejte.

Za ty dva měsíce jsme se neviděli ani jednou. Když se podruhý zhroutila vyčerpáním a z práce ji odvezla sanitka, pochopil jsem narážku. Občas mi to stačí říct jen asi sedmkrát a hned mi to dojde. Vzdal jsem se. To už i ty maminky s malejma dětma mají nakonec víc času. Než tyhle workoholičky.

Holky, opravdu musíte tolik pracovat? Hrajete si na chlapy? Ani u chlapů to není cool. Workoholici před něčím utíkají, před čím utíkáte vy? Před samotou? Takto jí fakt neutečete. Není lepší se aspoň na chvíli zastavit, hadí ruce po straně, hadí ruce vepředu, motýl a mlýnek? Nebo jen hodinka klidu a sklenička vína?

Workoličku už nikdy! Jednou jen a víc už ne! Quoth the raven, `Nevermore.'! (*)

Zase nic.

P.S. Díval jsem se na staré mejly a prohlížel si zase staré fotky. Pořád se mi líbí. Nechápu, proč psala věci jako "modelku nečekej". Jitko, už je Ti s tou prací líp? Nezkusíme jedno rande aspoň dodatečně? Asi to tady nečte. Nebo je na tom s tou prací pořád stejně...

(*) Pamatujete na střední školu? Havran a Nevermore? Tenkrát mi to přišlo docela strašidelný:

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje

nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -

když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání

velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.

"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -

jednou jen a pak už ne."

Autor Robert Čížek (robertcz@seznam.cz), celý blog původně na iDnes na adrese robertcizek.blog.idnes.cz

(použito se souhlasem autora a iDnes, všechna práva vyhrazena, další publikace pouze se svolením autora a iDnes)

________________________________________________________________________________

Další příběhy najdete v novinkách portálu v roce 2009 i 2010.

Máte i vy vtipné seznamovací příhody? Stal se vám nějaký trapas? Jaké máte zkušenosti se seznamováním? Čeho se vyvarovat a naopak čím se na prvním rande řídit? Napište nám to na email: blog@laskajelaska.com

Výběr toho nejlepšího od vás zveřejníme na následujících stránkách blogů o seznamování. Zároveň můžete blogovat přímo na svém profilu na našem portálu a podělit se tak o své zážitky s ostatními (klikněte sem a dostanete se přímo na svůj blog).

www.laskajelaska.com